Červenec 2013

Postcrossing

30. července 2013 v 14:46 | Lucy |  My Day

"I hope you like the stamps. Although I'm not religious, I like these with St. Wenceslaus, the patron on Bohemia. He was a really nice bloke from the 10th century, who helped the poor and behaved nicely in general, but unfortunately got stabbed in the back by his evil brother, who wanted to take over from him and be the duke of Bohemia instead. Such a shame!" - takhle nějak bych chtěla učit, kdyby mi náhodou někdy nezbylo, než být učitelkou :D Když už napíšete několik desítek pohledů, tak už vás vážně nebaví pořád dokola opakovat kdo jste, co děláte a co vás baví. A mimojiné ty známky se mi fakt líbí, nesnáším ty trapné s růží :D
Ale abych se dostala tam, kam jsem chtěla. Zná náhodný čtenář zabloudivší na můj blog stránku POSTCROSSING? Je to takové milé hobby pro cestovatele nebo třeba grafomany, jako jsem já. Účel této stránky je posílat pohledy do celého světa a pak je dostávat zpět zase od jiných lidí. Známky vyjdou draho, já vím (zejména teď, když se poštovné bude zase zdražovat Oo), ale není to lepší vyhazování peněz, než třeba za cigarety? Mě to hrozně chytlo. Už jsem poslala a dostala asi kolem 40 pohledů a nemyslím si, že bych plánovala přestat. ^^
Takže kdo nemá a chce, šup tam !

Teplíčko :3

28. července 2013 v 22:39 | Lucy |  My Day
Je takové vedro, že mi činí i potíže zvedat ruce, hýbat prsty a psát něco na klávesnici. A to už je krásně, v poledne jsem myslela, že se na tom sluníčku usmažím. A víte co? Vůbec si nestěžuju. Samozřejmě, že den se neobejde bez poznámek typu "fuuuu mě je vedro", ale pravda je, že takové teploty máme možnost zažít zřídka jednou do roka na poměrně krátku dobu - a já se pak zbytek roku zase budu klepat ve dvou mikinách a třech párech ponožek (teplých). A i přestože z různých důvodů mě tohle léto štve a chci aby už skončilo, to počasí je prostě lambáda! Miluju léto :)

Koleda toho zbytečně dlouhého, úmorného a zpropadeného léta

10. července 2013 v 15:01 | Lucy |  My Day
Občas, projížděje facebookovou zeď a stalkujíce nad objekty mých největších zájmů, říkám si, jestli je to pouze duch pocitů minulých, vkrádajícící se zapomenutými skulinkami mysli, a nebo duchové pocitů současných a budoucích (v angličtině to zní o tolik líp), kteří, dobře skryti, přežívají v dosud nezaschlých spárách srdce.
A nejsem si jistá, jestli by se něco změnilo v případě, že druhá varianta by byla pravda. Možná by to znamenalo jen víc trápení před jistým koncem, ale to by vlastně nezměnilo vůbec nic. Člověk je otrokem sebe sama, a ze vztahu otroka a otrokáře nikdy nemůže vzejít nic dobrého. Nic nenaděláš. Nezbývá, než čekat na zázrak...