Červenec 2012

Walk in the rain, jump in mud puddles, build sandcastles, go barefoot, go on adventures, fly kites,sing in the shower,watch the sun rise and sun set, watch the moon and stars come out, trust the universe, stay up late, daydream, save the world, LIVE!

28. července 2012 v 17:35 | Lucy |  My Day
Víte, patřím k těm lidem, co nadávají, když spadne pár kapek z nebe (zkroutí se mi moje pečlivě rovnané vlasy), ošklíbají se nad stanováním a mohla bych tady jmenovat do nekonečna - prostě lidem, kteří se nechali zhýčkat pokrokem a vzdalují se přírodě. A člověk si to neuvědomí. Ale pak přijdou okolnosti, které vás donutí nad tím zapřemýšlet. A nakonec vám to připadá smutné.
Takže když začalo pršet a bouřit, sebrala jsem se ven za účelem zmouknout na kost. A skákala jsem do kaluží. A věřte nebo ne, déšť mě nerozpustil. A byl to krásnej pocit... Potkávala jsem lidi v zastřešených autech prchajících do bezpečí svých domovů, kteří se za mnou otáčeli (hlavně když jsem skákala v kalužích :D) a pravděpodobně si i ťukali na čelo. A mě to bylo jedno. A bylo mi hezky.

Jak výstižné.

17. července 2012 v 13:47 | Lucy
A moc nás je, řekla bych :)

All praise my panthenol!

8. července 2012 v 11:07 | Lucy |  My Day
Záda jako krvavej stejk. Ksicht jako pták (spálenej nos a čelo, vypálený brejle :D). Podprsenka se stala mučícím nástrojem. O ležení ani nemluvě. Ale stejně to léto miluju!

Tumblr je ve všech ohledech lepší než blog.cz. Nemusí se tam vymýšlet nadpisy.

5. července 2012 v 12:12 | Lucy |  My Day
Dneska se mi zdálo, že jsem s Pavlem Liškou hrála šipky. Nejvíc snů, co jsem kdy o slavných osobnostech měla, bylo o něm. Lidi si myslí, že když už o někom neustále nemluvím, přestala jsem ho mít ráda. Jenže někdo, koho jsem kdysi měla v srdci, odtamtud jen tak neodejde. Navždy Líšo, navždy :)