Květen 2012

Diying of boredom

30. května 2012 v 14:11 | Lucy |  My Day
Když máte před maturitou, nevíte, kde vám hlava stojí a jak to všechno stihnete. Ale pak to zfouknete během jednoho dne a najednou nemáte nic na práci. Na druhou stranu se taky nemáte na co vymlouvat (Já nemůžu dělat tohle a tamto - chápeš kolik mam práce????), i když jste se třeba trochu flákali i před maturitou... Protože svaťák to jistil, jak se dalo čekat. Ale teď nic. Doma vás 24 hodin denně nutí buď uklízet nebo vařit - radši byste umřeli, než byste něco uvařili, tak teda sem tam uklidíte část nahromaděného ročního bordelu (já nemůžu uklízet - chápeš kolik mam práce???) a pak prostě sedíte u počítače, rolujete zeď facebooku (die, Mark Zuckerberg, die!) nebo si pustíte seriál, jdete ven, kde se nečekaně nudíte, protože se vůbec nic neděje a ani není co řešit. A asi se nudíte tak moc, že začnete zase psát na váš starý blog.
Ale co jsem to chtěla - při uklízení nahromaděného bordelu jsem našla rok prošlé neotevřené brambůrky z Anglie. A flašku od limonády. A prošlou sušenku. Držela jsem to jako svátost a pocítila neodbytnou potřebu tam zase jet. Já bez toho prostě nemůžu být - letos je první rok od prváku, kdy jsem nikde nebyla :( ... btw nemám koule ty brambůrky sníst a nemám srdce je vyhodit, tak co s nimi mám dělat? :D Vrátila jsem je zpátky kde byly. Bohudík že nemůžou zplesnivět nebo tak! :D

Nadpis umřel.

29. května 2012 v 22:59 | Lucy |  Literární tvorba
Divná, taková surrealistická léčebná autosugesce, snad snaha se vypsat z další nálady. Snad to ani nečtěte. Snad to ani nečti Ely, která tu jediná něco čteš :D Snad to jen dávám sem, protože se mi to nechce mazat ani ukládat do počítače...

Ještě ne tma, dávno ne den...

24. května 2012 v 16:28 | Lucy |  Literární tvorba
Líčení, které jsem psala, když jsem si zkoušela slohy k maturitě. Docela se mi to líbí a ten papír bych určitě ztratila, tak to dávám sem (:
Nadechnu se. Vzduch je teplý, letní. Kolem mě visí dusno, jež marně čeří drobné poletující mušky. Vzhlédnu. Oblohu vyplňuje ten zvláštní odstín modré - slunce už dávno stáhlo své paprsky, ale přesto je vidět, že tu ještě před chvílí bylo. Denní blankyt někdo přetřel šedomodrou temperou a vylil na plátno nádobku s vodou, která se pomalu rozpíjí.

Tak mi padla...

23. května 2012 v 19:50 | Lucy |  My Day
Mimoto, že řeším malicherné problémy osobního života, mám odmaturováno. Není to tedy ještě definitivní a oficiální - logika cermatu letos opět vyráží nejednomu maturantovi dech. Cermat prostě nikdy nezklame :) Vím už výsledky didaktických testů a ústních maturit, ale slohy se záměrně dozvíme až několik dní po ústních; kdy se budou předávat maturitní vysvědčení, nikdo neví (pro změnu logika naší OA :D). Ze školní části jsem odmaturovala dobře, z ekonomiky za 1 (kdyby mi někdo v období od prváku do dubna 2012 řekl, že z té hory sraček nazývající se ekonomicko-účetní blok dostanu jedničku, vysmála bych se mu), z ročníkové práce nespravedlivou dvojku - práci nebylo co vytknout a taky tomu nikdo nic nevytknul, musela se proto najít jiná záminka, jak mi přihoršit. Paní Š. je přece vynalézavá žena, zeptá se mě na něco, co mi nenapíše do otázek k obhajobě. A je to, plácne si vítězně s chudákem Cecím (vedoucí práce), který by jí odkýval i vlastní vraždu. No, teď už s tím nic nenadělám :) Čekám teda na známky ze slohu, ale moje vyšší čeština dopadla dobře - bála jsem se, že nenasbírám ani 44 hraničních procent, ale nasbírala jsem jich skoro osmdesát. Paradoxně, v životě jsem nenapsala horší sloh, než jsem splácala k maturitě. Troufám si o sobě říct, že nepíšu zas tak strašně - ne nějak skvěle, ale na maturitní sloh by moje dovednosti měly stačit. Tak proč jsem tam ku*va napsala takovou sra*ku??! :D
Vyšší písemná angličtina dopadla výborně, 96% - za to bych se už i pochválila :D O to horší ale byla ústní, v první části jsem ze sebe vyblila jen hromadu gramatických chyb a skutečnost, že politics are boring. Pak už to bylo lepší, tak doufám, že mi to nakonec nějak obstojně zprůměrují. :)
Je to zvláštní, že to všechno končí. Čtyři roky jsem je všechny nesnášela, ale mám pocit, že čtvrťák, ples a maturity, to všechno nás tak nějak stmelilo. Nakonec mi snad budou i chybět, hlavně někteří. Čas a složitější situace ukázaly i charaktery některých učitelů. Káju jsme ze začátku nesnášeli - však ona vždycky byla tak trochu svérázná. Ale nakonec mi bude chybět, protože je jiná, než polovina lidí, co nás měli "vzdělávat". Není to falešná svině, jako ostatní, a hrozně se snaží. A za to jsem jí tak nějak začala mít ráda a řekla bych, že vůbec nejsem sama.
Tak celkově je to hrozně zvláštní pocit, že už nikam nemusíte. Že už tam nepatříte, že to máte za sebou. Vlastně jsem ani necítila radost, nebo úlevu. Ten den, kdy jsem odmaturovala, jsem necítila vůbec nic.

Oba máme strach - z toho že co je, ve skutečnosti není, a že bez boje se láska necení - že jsme jen dvě nádoby bez dna - a že se má duše s tvou duší nezná...

23. května 2012 v 9:12 | Lucy |  My Day
Kdysi dávno o tebe někdo míval zájem, tys ho nechtěla. Zase vás život svede dohromady a najednou ho chceš - víš že to nejde, že je sobec, že to nemá perspektivu a stejně to nevydrží. Ale stejně ho chceš, nemůžeš si pomoct. Víš, že on by si taky ještě pořád dal říct, aspoň máš ten pocit. Současně - nebo možná trošku dřív - se objeví někdo jiný. Znáš ho už dávno, celkem si rozumíte. Je až moc hodnej, má tě rád (asi o dost víc než ty jeho), ale ty ho máš taky ráda. Ale nemiluješ ho. Máš vlastně pocit, že žádná láska neexistuje - je jen tolerance a vzájemné rozumění si - a pak chemie. Víš, že s tím druhým by to třeba vydrželo. Že chemie je sice krásná věc, ale ty jsi býk a hledáš stálost. Ale co že to vlastně hledáš? Jak to máš vědět? Postupně před tebou vyvstávají výhody bytí single - tyhle situace bys vůbec nemusela řešit. Ale ty musíš a nevíš. Na jedničku musíš pořád myslet. Máš tak pocit, že zrazuješ dvojku a tak nějak se odcizuješ. Připadáš si jako svině a to jsi ještě ani nic neudělala. CO MÁŠ DĚLAT??