Březen 2012

Bubla

31. března 2012 v 10:07 | Lucy |  My Day
Řekli mi to až teď... Řekli mi až teď, že před nedávnem umřel velký kus mého děství. Dvanáctého dubna by mu bylo 11 let. Samozřejmě, že se na kocoura dožil krásného věku, ale stejně to hrozně bolí.
Byl můj. Vycvičila jsem si ho na pískání a byla jsem na to pyšná. Nespočetněkrát jsem mu vyčesávala ten jeho huňatý kožíšek. Byl můj a byl to nejhodnější kocour na světě. Už není...
Nejenže byl můj, byl to symbol. Byl to symbol mého dětství a já už si delší dobu všímám, jak všechno mizí, ztrácí se (aneb jak poeticky říct, že to jde do prdele). Po něm může přijít a pravděpodobně ještě přijde třeba milion koček - ale žádná už nebude jako on.
Každou chvíli vidím, jak holky brečí kvůli tomu, že se třeba s někým rozešly. A připadá mi to malicherné. Protože tady je rozdíl mezi láskou a chemií. Jen léta vytvoří to pouto.