Květen 2010

Pam pam pam.

27. května 2010 v 12:46 | Lucy |  My Day
Víte, já nesnášim vaření. Vůbec mi na tom nevadí ta práce, naopak, pak bych měla radost z výtvoru, ale to čekání - to je prostě nesnesitelné. Oo Jako třeba teď, když čekám, až se uvaří brambory Oo Právě si užívám svého posledního flákacího volna na střední - jsou u nás praktické maturity, takže máme buď exkurze, nebo suply. V pondělí jsme byli v Brodě, těšila jsem se tam, protože to bylo do formy s korálky a já miluju korálky, ale byla jsem silně zklamána, takže můj nejlepší zážitek z půlhodinové exkurze a tříhodinového čekání na vlak byl balíček bonbónů s Tower bridgem na obalu :D Po téhle zkušenosti jsem se rozhodla, že nebudu plýtvat svůj drahocenný čas získáváním ekonomických informací o chodu firmy, ale že ho radši věnuju válení se v posteli, takže jsem kromě zítřka celý týden doma. Příští rok už to nezažiju, to mě budou mučit nějakými podřadnými úkony na praxi, lákavé vyhlídky. :D
A včera jsem vařila - zařekla jsem se, mě už mě u plotny nikdo neuvidí, nečekaně jsem to všechno spálila a bylo to nahořklé už od začátku. :D
Mám britského penfrienda, héč ♥ (a pak taky několik Turků, Ira žijícího v Čechách a Polačku, protože jsem si podala inzerát tady)
Dneska odpoledne jedu do Jablonce koupit lístky na Nightworky♥, prohrabat se levnými knihami, dobýt krámek s korálky a sehnat něco v lepším papíráku, než máme v Tanvaldě. Až na to, že vytrvale chčije (takové počasí už se totiž slušně nazývat nedá) se docela těším :)

Zdravení

23. května 2010 v 20:23 | Lucy
Každé ráno, když jdu do šaten, potkávám takovou akční, milou slečnu z třeťáku, vedle které jsem seděla na němčinu, když moje třída byla na lyžáku a já musela chodit do školy. Každé ráno se na sebe usmějeme, řekneme si ahoj, ačkoliv jsme spolu dohromady prohodily jednu větu.
Každé ráno si to houpavým krokem, nepřítomným bručení a našpulenými rty vykračuje po schodech Ivana. Učí nás ekonomiku a účetnictví a ani trochu se nemáme v lásce - navzájem. Já jí pomlouvám, kde můžu a ona se na mě vždycky rozkošnicky vyřádí, kdykoli mi může přitížit, spílat nebo mě zesměšnit. Když vydupávám schody nahoru do prvního patra se záměrem využití našeho jediného funkčního WC, které sice trošku teče, ale stále splachuje, pozdravím jí a ona našpulí pusu ještě víc a odpoví mi to její typické protáhlé áhoj.
Někdy se ale vymaním z té nepříjemné povinnosti a předstírám hrozně zaneprázdněnou osobu nebo snílka s hlavou v oblacích - koukám všude možně jen ne na osobu, se kterou bych musela provést ten nechutný rituál zdravení. A ono to funguje.

Tak tenhle boj se slohem jsem prohrála, co? :D A to jsem byla tak odhodlaná, že se nenechám omezovat takovou triviálností, jako je sloh - přece tam někde uvnitř musí být, když tak kdysi byl. Au. A další rána - měl to být fejeton, ale není ani trochu vtipný, čímž pak asi přestává být fejeton. :D

A dreamer.

20. května 2010 v 22:07 | Lucy |  My Day
Poslední dobou vydržím hodiny ležet v posteli a nechat se unášet na vlnách vlastní představivosti. Moje fantazie vlastně ani není fantazie, protože není nijak fantastická, žádné jiné světy, kouzla a magické bytosti, jenom přikrášlený život. I když v poslední době bych do jiného světa utekla ráda, nelíbí se mi můj nynější ordinérní život. Spadnout do králičí nory, prolézt průchodem v jeskyni nebo skočit do kráteru po meteoritu... Ach jo.
Školní rok se nám blíží ke konci. Přijde mi, že to teď hrozně utíká. Probudím se a je pondělí, stmívá se a je pátek. Je to zvláštní, protože mě to ve škole už vůbec nebaví, mám ten stejný pocit, jako před Vánoci, že v květnu už po nás nemají právo něco chtít. :D A spousta mých drahoušků maturuje a jak je tak sleduju, říkám si, že je to docela fajn - nematurovat. ^^
Nutno podotknout, že Ben Barnes je bůh a né žádní hloupí hokejoví panáčci, jak mi nepřetržitě hlásí facebook. Za těch statusů "goooool" by už těch gólů museli dát 150, nechápu holky, co jsou do toho tak zažrané (a to jsou to prosím z 90% holky -.-).
Ale zpátky k Benovi. Jsem asi zase trošku posedlá, jak jistě uvidíte z fotky pod článkem, kterou tam nepochybně dám. :D Drahá Ely mi vypálila Doriana Graye, je rozkošné se na něj dívat na velké ploché obrazovce, když jsem to předtím musela sledovat na mrcatém čtverečku :D A taky jsem konečně viděla Alenku (Elyina dlouhodobá snaha :D). Čekala jsem víc, ale samozřejmě se mi to líbilo. :)
Chci pořádnou brigádu (nebo třeba nepořádnou, hlavně že by byla nějaká), medvídka Pů na pomerančích, bezbolestnou liposukci, telefon, co by nebyl ve stavu rozkladu a Beníka jenom s mašlí kolem krku. Chci a chci a chci! :D

BB

Zločin lorda Artura Savila - Oscar Wilde

15. května 2010 v 12:26 | Lucy |  The Library
Miluju povídkopisce a začínám si vytvářet úchlyku na Wildea :D

Cantervillské strašidlo - Oscar Wilde

14. května 2010 v 14:35 | Lucy |  The Library
Maličká, kraťoučká, rozmilá povídečka z polorozpadlé knížky z knihovny mě stála možná půl hodinku čtení.^^

PS: Miluju tě - Cecelia Ahernová

14. května 2010 v 13:42 | Lucy |  The Library
Knížka se už od začátku zdála kýčovitá a tak trošku klišé. Přišlo mi, že se autorka od začátku hrozně snažila, aby ta knížka nebyla tak depresivní, když už hlavní hrdince umřel manžel, takže chvíli jí všechno vycházelo a za chvíli si zase vzpomněla, že by tam měla vtisknout nějakou truchlící scénu, aby to bylo přirozené. Tak mi to aspoň připadalo, nicméně to bylo poměrně čtivé (nijak zvlášť dobré knížky jsou totiž vždycky nejčtivější, stejně tak to bylo třeba se Záhirem :D ) a konec
jsem nečekala.

Zkusím nenapsat nic do nadpisu, třeba si toho nikdo nevšimně ^^

12. května 2010 v 20:59 | Lucy |  My Day
Ve sprše jsem měla spoustu excelentních úvah a slovních spojení (o sobě, jak jinak). Tekoucí voda má asi blahodárný vliv, protože teď nic neteče (pomineme-li permanentní potůček mých nervů) a já samozřejmě nevím, co jsem to všechno chtěla říct.
Vlastně, do sprchy jsem odcházela zaskočená z toho množství párů všude kolem mě. Znám hrdličky podstatně mladší, než jsem já a je to docela deprimující. Zajímalo by mě, kde se hledá taková drahá polovička - není to problém, kterým by se měly zajímat třicátnice, kteří hledají vhodného samce než skončí jejich reprodukční doba? Nemělo by to v sedmnácti jít samo od sebe?
Dneska jsme šli po přechodu a jakýsi krasavec jedoucí na... co to vůbec bylo? (existují motorové koloběžky? :D Bylo mi celkem jedno, na čem že to jel) se na mě ušklíbl. S největší pravděpodobností se na mě ušklíbl (bylo to docela sexy, asi si to neuvědomoval) jen proto, že jsem na něj tak blbě čuměla, s otevřenou pusou, jak to mám ve zvyku. Nenapadá mě jiný důvod, proč by se na mě smál. Možná to byl gay a smál se na Romana. Taky možnost.
Já bych žila, kdyby bylo kde. Žila bych taky, kdyby bylo s kým. Místo toho se nudím ve škole a těším se, kdy už konečně bude konec (těch posledních pár měsíců je vážně ubíjející). Těším se, vážně, až přijdu domů a budu se válet v posteli s knížkou nebo u počítače. Já totiž nic jiného nedělám, víme.
Moje rodina si uvědomuje, že má doma hodnou holku. Nekouří, nepije... a tak dále. Mě by ale zajímalo, jestli je to opravdu definice hodné holky - co je hodného na tom, že jsem pecivál? Jsem strašně hodná holka, hlavně když jsem sobecká, líná, protivná a neochotná, negativistická a zatrpklá. Andílek!

Mrůůů - není nad projevy inteligenta :D

11. května 2010 v 15:50 | Lucy |  My Day
Ach jo, tohle počasí už mi leze na nervy. Jestli do týdne nebude taky trošku slunečno nebo aspoň nedeštivo, tak nevím co. Jak si to vlastně to počasí představuje, pršet v Čechách? :D Čechy nemají na déšť nárok, jediné místo, kde bych déšť tolerovala, je samozřejmě Anglie ^^
Máme manga koťata, heč :D Takový ten prototyp (já tomu vlastně vůbec nerozumím, jestli jsem v životě četla tři mangy, tak je to moc :D) malého ufňukánka a a jeho ďábelského násilníka :D Moureček, kterého si necháme, je prostě k umačkání, po každé, když ho vidím, nemůžu se udržet. :D Vždycky si tak způsobně sedne (je to tak neskutečně rozkošné!) a kouká, nechá se hladit (ne chovat, to začně řvát a chce zpátky k mámě :D) a zaklání při tom tak tu hlavičku, že bych ho láskou spapala :D Jeho černobílý bratříček ale neposedí : věsí se po závěsech, přelejzá nahoru a dolů kolečka od kočaru a hlavně věčně něco dělá chudáčkovi Mourečkovi, kouše mu ocas, skáče po něm a Moureček pláče. :D
Mám ohromné štěstí. Byl to asi nějaký můj dosud neobjevený osobní bůh, co mi vnuknul myšlenku podívat se na vystoupení Nightworků. Když jsem dostala hysterický záchvat (emoce, no :D), že budou v červnu v Jablonci, pochvalně si sám pro sebe kýval, načež kroutil hlavou nad mojí reakcí. :D
Uvidím Vojtíška, uvidím Vojtíška.... Heč! :D
Ps:Miluju tě je docela klišé (ale přesto to čtu :D), potřebovala bych něco doporučit...
A na závěr: Konečně dobrá reklama! :D


Všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku, jenom mě tady zbývá dodýchat pár okamžiků.

6. května 2010 v 14:32 | Lucy |  My Day
Vůbec nehodlám psát článek v duchu nadpisu, ale já tu písničku prostě miluju - myslím, že už jsem z ní někdy citovala. Těžký to úděl (teď už jen příležitostného) blogaře, pořád vymýšlet něco do nadpisu :D
Tak co je nového. Měla jsem první hodinu s Caroline a samozřejmě jsem se utvrdila v názoru, že je úplně k ničemu. Probírali jsme členy. The, a, an. Po osmi letech angličtiny se mám učit o členech? Jako kde to jsme? A laugh není láf ale léf, watter není wótr ale woooodr a lot of není lot of ale lárof. Fakt super. Jestli mi někdy řekne, že by mi v Americe nerozuměli, jako se to stalo u druhé půlky, ta uvidí to čoro moro! :D
Včera jsme byli na exkurzi ve Škodovce, já jsem den předtím moc nespala a ráno jsem se nadopovala kinderylem, takže jsem se tam byla doslova vyspat. :D Prohlídka motorárny a montážní linky byla teda ohromně zajímavá, pak nám pouštěli film, který by mě asi docela bavil, kdyby se mi tak nechtělo spát, takže jsem se ovládala asi jen do Spartaka :D Potom následovalo mňůzíjem, tam se mi líbilo, fakt. :) Autíčka z 30. let, škoda, že se do toho nesmělo sedat. Takové bych jednou chtěla, buď takové a nebo to, co jsem jednou viděla projíždět Tanvaldem ( brouček s anglickou vlajkou na střeše ♥)
Překonala jsem Zločin a trest, zmiňovala jsem se o tom? Katastrofa, pořád jsem v šoku a potřebuju nějaké milé romantické romány na vzpamatování, tak jsem si pujčila P.S.: Miluji tě. ^^
Hrozně chci něco napsat. Jestli něco nenapíšu teď, tak už asi nikdy -.-