Únor 2010

Kdo vymyslel nadpisy?

28. února 2010 v 22:26 | Lucy |  My Day
Připadám si tak nějak sama. Nekňourám, nestěžuju si a snad poprvé v životě beru nějakou věc tak, jak je. Taky cítíte ten rozdíl mezi pojmy kamarád a přítel? Vždycky jsem si totiž myslela, že to všichni berou stejně jako já, ve svojí omezenosti a sebezahleděnosti jsem si nikdy nepřipustila, že by to někdo mohl brát jinak, že by někdo neměl kamarády a přátele rozdělené na kasty. Možná by vás zajímalo, na jaké úrovni jste, ale já si to asi nechám pro sebe, protože by z toho patrně nic dobrého nevzešlo. :)
Jsem ráda, že se některé věci urovnaly (vážně jsem paranoidní? :D) a je mi líto, co se ti teď děje. :( A některé věci jsou pořád na bodě mrazu a mě to nechává chladnou. A nejradši bych byla, aby to ještě vydrželo, protože jsem hrozně sobecká, víte. ^^
Poslední dobou propadám záchvatům sentimentu, dojme mě jen pomyšlení na nějakou skutečnost (třeba na to, že jednou budu o dvacet let starší a nebude NIC, co je teď. A už zase se mi zalily oči -.-).
Anglie se blíží. Můj plánovací kalendář s krásným růžovým srdíčkem na dvacátém prvním zohyzdily škrty, záda mi udělala čáru přes rozpočet. Ve škole se mi posmívají a jsou si jistí, že už teď mám třikrát přebalený kufr, to si ale budou muset počkat na týden před Anglií, pak to bude realita. :D Nepopírám ale, že už teď si dávám věci, co tam povezu stranou. :D
Čtu teď tu Annu Frankovou, nevím, jestli jsem o tom psala. A nevím, co budu číst v Anglii, máte někdo nějaký typ? Kde je moje dvorní navrhovatelka četby, drahá Pans? :D
Zkoušela jsem ty jazykové kurzy na lidech.cz, ponížilo mě to a zařadilo do nečekaně nízké úrovně, rozhodla jsem se, že to překonám a dám si každý den aspoň jednu kapitolku gramatiky. :D
A Vraždy v Londýně jsou super, ne, že bych na to nekoukala jen kvůli tomu městu. :D

You broke another mirror. You're turning into something you are not.

23. února 2010 v 23:20 | Lucy |  My Day
Třetí rok mé blogové existence se nezadržitelně blíží. Fůha! Člověk by to neřekl. Mohla bych teď napsat to závratné číslo článků, které dávno překročilo tisícovku a není vůbec daleko od patnáctiset, ale asi si to nechám na tradiční balhopřející článek. :D
Mám čtecí, hajací a uklízecí. teda uklízecí mám vždycky jen na okamžik, protože po chvilce uklízení najdu něco jiného a začnu se tím zabývat.. :D Hajací mám, protože mě poslední dva dny zase bolely záda a čtecí mám z nevysvětlitelného důvodu. Ač jsem dneska nebyla ve škole, do knihovny a do mobilů se záručákem (chci zpátky svůj milovaný telefonek! :( -.-) jsem se dopravit musela. Pujčila jsem si Deník Anny Frankové, jen je škoda, že jsem už viděla film.
Není to dvakrát příjemné, když si uvědomíte, že jste někoho ztratili. Přímo po incidentu nevíte, jak se to bude dál vyvíjet a necháte to být, ale s odstupem času zjišťujete, že se prostě nic neděje, že nikdo neudělá první krok... A vy ho neděláte z nešťastného povahového rysu, kdy máte tendenci neřešit problémy, ale radši ztratit šanci na lepší vyhlídky.



Sophiina volba - William Styron

23. února 2010 v 19:04 | Lucy |  The Library
Pěkná knížka, líbí se mi autorovo postupné odkrývání pravdy.

Cizinci ve městě - Ian McEwan

23. února 2010 v 18:44 | Lucy |  The Library
Dobrá, ale na McEwana slabší knížka. Ač v podstatě nezklamal ve svém smyslu pro popsaná rodiných vztahů a ve smyslu pro šokování čtenáře.

Ještě 32 dní... XD

17. února 2010 v 22:14 | Lucy |  My Day

Mánie. Stará, nově obrozená. Já už se taktěším do Anglie!(jen škoda že si asi budu celý život spojovat Anglii s jednou značně nepříjemnou událostí, která změní můj dosavadní život, ale nebudeme se zase uchylovat k depresivním věcem). Dnes jsem za ten rok asi prvně otevřela tu knížku frází, co jsem vyhrála od Student Agency (věděli jste, že fena se řekne bitch? :D) a taky toho Průvodce Londýnem, co jsem o prázdninách zakoupila v levných knihách... ^^ Vezmu si ho do Anglie, kdybychom se náhodou ztratili... :D
Dneska jsme psali rozřazovací testy, tak doufám, že to dopadne stejně nebo lépe než minule a že zase budu nejlepší, protože jestli bude nějaký z těch hlupáčků prváčků lepší než já, velice těžce to ponesu.. :D A až to Bára bude opravovat, bude asi docela koukat, protože jelikož jsme to psali s jinou učitelkou vzadu v koutku vcelku nepovšimnuti, byla to prakticky skupinová práce :D Skupinová práce toho druhu, že jsem většinou byla tázána na odpovědi a Lenka nakukovala do slovníku v mobilu. Význam slova despite si asi budu pamatovat navždy. :D
Věděli jste, že na internetu jsou i obchody s potravinami? Já do dneška ne. :D Asi přivezu mé budoucí rodince medovinu a lázeňské oplatky, nebo slivovici a hořické trubičky.
Už jsem si taky udělala seznam, co všechno potřebuju (bez něj by to nešlo, to bych si nic nesehnala a už vůbec bych si nic nezbalila :D). Že jedeme až na konci března? No a? :D
Každopádně můj seznam zatím asi padesát položek. Byla jsem zotročena kamarády ze školy, abych jim přivezla, boty, trička, parfémy... A taky ještě moje náupy - jsem vážně z
vědavá, kam to nacpu :D

You're just too good to be true, can't take my eyes off you...

14. února 2010 v 22:31 | Lucy |  My Day
Jsi krásná. Nemůžu bez tebe žít. Miluju tě! A přeju ti krásného Valentýna, Lucinko, nikdo jiný to za mě neudělá... :D
Vskutku neodsuzuju tenhle americký svátek (přičemž Valentýn nepocházel z Ameriky, tak proč jen americký?), protože proč by si zamilovaní neudělali dva svátky v roce? Mám neobvykle pozitovní náladu, to se musí zaznamenat. Jak bych neměla pozitivní náladu, když jsem si mohla dopřát to potěšení a dvě hodiny upírat zraky na krásného a okouzlujícího Heatha Ledgera (matka : A teď si představ jak je krásnej teď, když ho žerou červi :D) a ten jeho úsměv! Ten jeho úsměv, to na něm bylo nejhezčí. :)
Nejdřív jsem měla v plánu rozepsat se o hádce, která mě zaměstnává poslední dva dny, ale při mojí bodře pozitivní náladě nemám potřebu zaznamenávat hádky. Moc vážné téma na to, abych si teď dovolila zkazit si tak příjemnou náladu... :)
A zítra zase do školy. Neříkala jsem, že si nehodlám kazit náladu? XD Jak rozkošná představa, že hned druhou hodinu nakráčí do třídy paní profesorka Š., zafuní, začne vydávat ty jjí typické zpěvavé zvuky a nepochybně mi tu náladu zkazí, pokud mi vydrží do zítra. XD To mi připomíná, že jí Ála nahrála, asi se s tím budu muset pochlubit. Dokonce mám zaznamenáno, jak mě zase šikanuje.. XD
A víte co? Rozbil se mi mobil :( Můj milovaný, žluťoučký, dávno poznamenaný používáním a s nefungujícím opakovaným budíkem, asi 3 GB písniček a spoustou fotek, mi toho nešťastného pátku upadl do sněhu a dýchá z posledních, vždycky, když ho zapnu jen zavrní, display se lehce zažehne a podsvícené boky zablikají, načež zase upadne do letargie. XD Doufám, že mi ho opraví do Anglie a zadarmo -.-

Já tááák miluju děti! A čím jsou dál, tím je mám radši...

12. února 2010 v 9:57 | Lucy |  My Day
Neustále je na mě pohlíženo jako na sedmnáctiletou. Já se pokaždé ohradím, že je mi šestnáct (počítám, že už jste zaznamenali mou fóbii z přibývajícího věku). Nedávno - při dalším křivém obvinění z té ohavné cifry - jsem si představila, jak mi asi lidé budou blahopřát k sweet seventeen a já budu jejich přání přijímat se slovy, že na tom vážně není nic ke slavení, a v tom jsem si uvědomila, že to není ani zdaleka tak vzdálená budoucnost, jak jsem se domnívala, ale naopak nepříjemně blízká skutečnost. To je jen další z podnětů, jež mě navrací k neustále omílané myšlence, kterou se moje mysl zaobírá čím dál častěji. Možná, že podobný pocit se mnou sdílejí pošetilé třicátnice, jimž tikají bioogické hodiny. Neodbytné cinkání - cink, cink, cink. Kolik času svého drahoceného mládí už jsem promrhala? Věku, na který bych měla nostalgicky vzpomínat v houpacím křesle s pletacími jehlicemi v ruce? Ach jo. Je fascinující, jak dokážu sama sobě jen tak z ničeho nic zkazit náladu.
"Já to jinak nevidím, než že se budeš muset přestěhovat nahoru, až se Jirka odstěhuje." Nezačínej!
"Hm."
"Já to nechápu - vždyť tam vážně není čeho se bát.." To víš že jo, já se odstěhuju a ty si tam nacpeš haranty.
"Když mě je tam zima..." Ha, logický argument!
"Stačí si zapnout topení. Navíc až bude Eliška, tu přece nemůžu cpát takhle nahoru" Au. 1:0
"Hm."
"Holt už nejsi moje jediné vnouče, teď budu mít čtyři..." Zásah. 10:0

Další věc, která mi dokáže dokonale zkazit náladu. Já bych si moc přála, aby se moje články mohly nést v optimističtějším duchu...

Já prostě nevymyslím nadpis.

8. února 2010 v 14:02 | Lucy |  My Day
Skončila jedna etapa mého života. Asi to dramatizuju, ale už to mám ve zvyku. Má smysl být dál na hocz, když jediné, co jsem tam dělala, byly úkoly na dějiny? A když jediný pořádný učitel na dějiny odešel? Vážně by mě zajímaly důvody, které ho k tomu vedly, škola? Je mi to líto. Budu mít víc času. Teď mi připadá ten optimistický název minulého článku poněkud směšný.

Běžky NEJSOU lyže. To je jeden z mnoha záporných závěrů, jež jsem vyvodila z první zkušenosti s touhle obludnou zábavou. Obzvlášť když se jen zmíníte, že byste to chtěli zkusit a už vás ženou vytáhnout si z půdy jakési prehistorické (dřevěné!!) lyže, katastrofické hůlky a boty pětačtyřicítky, které jsem si musela vycpat vatou. Nejenže jsem se připadala jako socka a hrozně jsem se styděla, ono to ještě nejelo... A sjíždění na běžkách z kopce byla vůbec smrtelná dávka, nejdřív jsem vyzkoušela nejosvědčenější metodu - spadnout - a pak jsem se definitivně nasrala a šla pěšky.

Nesnáším opilce v hospodách. Nesnáším povinné zastávky v hospodách za účelem babčiného setkání se starými známými. A zejména nesnáším vlezlé opilce v hospodách.

Btw - zač mě chtějí trestat? Vždyť já jsem vlastně vzorná vnučka? Proč ples?

Nothing is permanent, not even death.

4. února 2010 v 18:34 | Lucy |  My Day
Voilá. Svědomí se hnulo a Lucy se jala psát. :D Posledních pár dní jsem trávila hraním rpg her v mobilu, miluju ty s koncovkou nights. A mám v mobilu taky The sims, což je podle mě ohromná nuda. Od pondělka nám začínají jarní prázdniny, jedu k babičce a budeme chodit s Alžbětou na lyže. Jsem na to vážně zvědavá. :D
Mozartova hudba léčí. Věděli jste to? Ne?! A to si říkáte historikové?! :D Právě jsem se v učebnici dějepisu dostal k Václavu III. To byl ale mezek! :D - někteří lidé mě vážně fascinují. :D Člověk se jim otevřeně směje a oni asi nechápou, že jsou směšní. Ale co už. :D
Trošku se za sebe stydím. Už jsem dlouho rozhodnutá začít vařit (kvůli komu asi?^^) a vždycky, když se o to pokusím, dopadá to katastrofálně. Jako třeba moje štola o Vánocích (ač měla vážně úspěch na to, jak to vypadalo v syrovém stavu :D) nebo moje včerejší palačinky. To byly vlastně umělecké palačinky, takové abstraktní :D Půlka černá a půlka tekutá. :D To mě utvrzuje v tom, že opravdu nejsem typ ženy hodící se za plotnu.
Pošta! Dneska podáte, zítra hledáte! Vytočili mě na maximum, protože po tom, co nejsou schopní za víc než týden doručit obyčejné psaní, si dovolili poslat nám ceník služeb, kde uvádí, že se schránky vybírají každý den a dopis doručí do dvou pracovních dnů! Donutila jsem máti zavolat na poštu, aby se ujistila, že tam pro mě nic nemají a jak je možné, že to ještě nedošlo. Ta kráva tvrdila, že to není možné a že buď mají bordel na Moravě nebo to tam ta moje kamarádka vůbec nehodila. Absurdní. Nechápu, za co platíme ty nekřesťanské peníze. Ale já se nebudu rozčilovat...
Líbí se vám písnička pod článkem? Mě hrozně! A možná to ani není tak tou skutečností, že je to krásná písnička, ale tím, že z toho klipu (a i z té písničky) na vás dýchne... něha, nebo něco takového. Strašně se mi vedle sebe líbí ti dva chlapi a snadno bych si je dokázala představit jako geye. Mají krásné pusky. :D A ten s těmi staženými vlasy mi silně připomíná Bagoase... :D