Srpen 2009

Prostá skutečnost.

31. srpna 2009 v 20:33 | Lucy |  My Day
Jak se máš? Mám se divně. Tady to zase slušně zkomírá. Zjistila jsem, že asi absolutně nemá smysl kazit lidem (egoisticky, v naději, že mi to pomůže) náladu i když vlastně nemám co říct. Teda mám, ale říkat nebudu. Možná bych to jedné osobě řekla, taková přirozená vrba, ale ta tu zrovna není. Prostě jsem tak nějak rozhozená - nerozhodily mě sentimentální nebo nepřirozené verše, ani nechápu, jak to může někoho nadchnout. Ale prostá prohlášení o životě (vůbec nemyslím žádné kýčovité citáty) v kombinaci s tím ranním filmem, z kterého jsem měla tu náladu celý den nějakou nabrnkanou. Řeči o prioritách, které mi uniknou, protože pro mě prostě mají víc mínusů než plusů. Protože jak říká Richard Curtis, nejkrásnější příhody píše sám život. Krásnější věci než diamantový náhrdelník, co stejně nezahřeje. Jak už jsem dneska zmiňovala, ach ty mezilidské vztahy...
Tak a bylo to k ničemu. Není mi líp a vůbec mi nepomohlo, když jsem sem něco napsala, stejně jako by mi nepomohlo dělat někomu díru do hlavy.
Víte co? Do čtyř dní by mi měly přijít Divoké včely a Návrat idiota, včera jsem viděla Pupendo a dneska Hodinu klavíru a konečně jsem máti vnutila pár mých oblíbených videí. Kamil a Michal měli bezkonkurenční úspěch a navnadila jsem jí (až nepochopitelně) reklamou, kterou na znamení vděku hodím pod článek.
A taky jsem neměla ráda(principiálně) tu Liškovu manželku, ale poté, co jsem si přečetla jeden jejich rodinný rozhovor, jsem zjistila, že je to docela sympaťačka (a taky mluví jako dlaždič, to bychom si rozuměly).
Haha, na Ho o mně bylo řečeno, že jsem měla zůstat v hrobě. To uuurčitě.

Nesnáším ten náš debilní fén.
Nechci do zítra do školy.
Odmítám použít jediného smajlíka.


Hodina klavíru

31. srpna 2009 v 13:09 | Lucy |  Filmy
Nádherný film! Takový ten, co jde do hloubky. Zamilovala jsem si Edovu postavu a nebylo to tak úplně tím hercem, jako tou povahou. Hubač je vážně machr. Obětovat se a spadnout až na dno jen proto, aby vyzdvihl kamaráda (který byl na něj mimochodem hnusný, bych mu tam nejradši vlepila) ze srabu.
Televizní film předního českého filmového a televizního autora Jiřího Hubače a zkušeného režiséra Zdeňka Zelenky je příběhem vyléčeného alkoholika, který po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání "začít znovu" je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala, a protože je to stále ještě krásná žena, našla si jiného muže, který jí nabízí nejen lásku, ale i nový domov. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. Narůstající pocit osamělosti překonává usilovnou snahou odvrátit hrozící rozvod a získat svou milovanou ženu nazpátek. Nezištně mu v tom pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík, zřízenec z patologie, který Františka Stáru, hlavního hrdinu příběhu obdivuje a považuje se za jeho přítele. A je to právě Eda, který v nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho naděje a plány - v oblasti soukromé i profesní (Stára byl dříve uznávaný koncertní mistr a skladatel) a on rezignuje, svému příteli pomáhá. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí není malá, ale jeho oběť měla smysl. Hubačův text je emocionálně silným a působivým příběhem o velké lidské touze, marné lásce, ale ze všeho nejvíc o nejvzácnějším lidském citu - o přátelství.

Wa wa wa wa wá, jupí jupí jupí XD

30. srpna 2009 v 11:54 | Lucy |  My Day
"Mám hlad, co bude k obědu? Co si uvaříš. Jak jako já? Zvykej si, stejně se nevdáš a budeš si muset vařit sama. A na co jsou asi restaurace?"
Matka trpí utkvělou pedstavou, že mě nikdo nemůže a ani nemá rád... "Mám přes 70 přátel na fejsbuku." "Tak to kecáš!"... a přitom je to spíš naopak. Sedmdesát přátel není nic moc, ale oproti jejímu ubohému umolousanému počtu je to pálka. XD
Taková nepodstatná vložka, co mě právě napadla. Momentálně jsme ve fázi přesvědčování, ať si taky něco koupí z jednoho nejmenovaného internetového obchodu, abych nemusela platit poštovné, když nutně potřebuju dva nejmenované filmy (Jmenují se Divoké včely a Návrat idiota XDD - kdo neviděl Kamila a Michala, asi nepochopí; a počítám, že ho neviděl nikdo, protože jsou všichni trapáci a i přes mou systematickou snahu jim to vnutit se na to odmítají podívat. XD).
Dostala jsem se do fáze, kdy jsem viděla všechny videa několikrát, četla pár rozhovorů, bezúspěšně se snažila najít lepší životopis, než tu ubohost o třech řádcích, co je všude a prolezla těch pár fotek, co na internetu visí. To je zajímavé, že já se vždycky na někoho tak upnu (nebojte, ono mě to časem přejde..XD) a mám to od malička. Vzpomínám si na Orlanda a Vigga (Mortensena), hahaha XD Ještě stále mám někde desky (žluté, protože to byla Orliho oblíbená barva XD) s výstřižky z těch teenage časopisů jako Bravo nebo Popcorn atd. XD Taky na Afi si vzpomínám, tyhle doby bych ale nerada rozebírala. XD
Už za dva dny... Oo Nechci to ani vidět... Počítám, že jste na tom podobně (až na naší geniální Ely XD).
A stejně vám něco vnutím, i když vás to vůbec nezajímá XD

Edit : A jsem smrtelně uražená, abyste věděli. Konečně mám důvod nesnášet někoho, kdo mi by jen nesympatický. XD

Kamilé... XD

28. srpna 2009 v 23:09 | Lucy
Je žalostné, že už mám asi všechna videa na youtube za sebou, že nemáme na dvd Divoké včely a že mám radši, když ze sebe dělá blbečka, než když se chová přirozeně a je lehce úchylný. XD Liškománie, tak zní moje aktuální diagnóza a další žalostná věc je, že jsem jaksi nepochopena. XD Když jsem dneska ukázala Ále svojí úchvatnou tapetu na mobil a posléze svojí úchvatnou tapetu na pc (kterou jsem si musela sama vyrobit, protože nikde nic nebylo), setkala jsem se jenom s našpulením pusy a pro jistotu mlčením. XD Jediná, kdo mě momentálně aspoň trošku chápe (snad?), je Pusy, muhaha.
Jinak třikrát hurá, dneska se mi vrátila Pansuš, včera Nikol (a od žádné se nedočkám komentáře XD), tak mám komu dělat díru do hlavy.
A předělala jsem si popis u postavy na ho, tak to hodím pod perex, kdyby náhodou někoho zajímalo, jaká je moje Luc. XD
Víte co? Docela se nudím. Spát se mi ještě nechce, jedenáct je prakticky pozdní odpoledne. XD Jsem zvědavá, jak si budu zvykat ve školním roce - mě se tam tak nechce! Z prvního dne a toho jak si sedneme mám noční můry. A už teď mi všichni lezou na nervy - a to jsem je ještě ani neviděla. Oo

Jaroušek Rýdl

28. srpna 2009 v 1:50 | Lucy |  Others
Je poměrně pokročilá doba a já se nmůžu odtrhnout od Youtubu, když jsem ještě neviděla tolik videí s Lišáčkem. Jaroušek Rýdl je ale vážně pecka, je na chvilku a vážně vám to stojí za to koukat. XD Na tomhle prvním videu je nejlepší ten konec, špatně namíchaný bublifuk, to jsem nemohla. ^^ Pod perexem najdete ještě další dvě, co na tom youtubu jsou...:)

...vstala z mrtvých....

26. srpna 2009 v 22:49 | Lucy |  My Day
Už jsem se zmiňovala o tom, že moje postava na Ho umřela (jakožto poslední půlrok umíralo celé Ho, ač teď se zase regenruje XD) a umírala vážně děsně dlouho, moje jediná činnost byla psaní úkolů. Normální jedinec by rezignoval, ale my jsme řekli ne! XD Já to o sobě vím, že jsem v rpg úplně nemožná, ale žádný učený z nebe nespadl (ač když mi nestačily dva roky... XD). Teď se aspoň můžu jako velká čtvrťačka vytahovat nad nováčky a povýšeně je poučovat, že jediná správná volba je Zmijozel a že ostatní koleje vůbec nejsou cool.. XD
Dnes mě bábi táhla do Semil a tvrdila, že jsem tam s ní před půl rokem byla kupovat boty, ale já jsem přesvědčená, že je to jen nějaká utkvělá představa, protože to bych si musela pamatovat. XD hahá a Semily jsou asi větší díra než Tanvald (i když Tanvald samozřejmě není díra! XD).
Hele, já jsem asi mrcha a nebo dobrá herečka. XD Ale asi to bude tím, že se vůbec nemusím přetvařovat, že jsem prostě příšerná. XD To je směšné, nulky mají svého vlastního domácího skřítka (se směšným jménem XD). A víte co ještě? Podle mě vůbec není potřeba psát dlouhé články. XD
Btw a víte, co mě vlastně rozpohybovalo? Nabídka dělat Zmijozelu roztleskávačku, že prý se mi hodí k postavě. XD To je lákavá nabídka, možná se kvůli tomu i vrátím... XD A docela mě pobavila.
Je mi ale úplně jedno, že se to vůbec nehodí k tématu, čekala jsem na nejbližší příležitost, kdy bych se s ním mohla pochlubit ♥

Zmijozel v Turnově XD

25. srpna 2009 v 20:27 | Lucy |  My Day
Ty moje fialové stěny jsou děsně skličující, když pomyslím, že bysme teď mohly s Pans někde šlapat chodník a pak si jít ustlat na nádraží. XD Budeme totiž dělat byznys, abyste věděli. XD Přišly jsme s novým, neotřelým nápadem (a taky s několika novými a neotřelými objevy, ale ještě nebylo deset XD), který by se mohl celkem slušně uchytit na trhu. XD Dětičky a dědečkové třeste se a dvacítky až třicítky dvojnásob (doslova XD).
Potom, co jsem prošla pod přísným okem mamky a několika zdvořilostními otázkami tatíka (Asi budeme číst Harryho Pottera XDD) testem solidnosti, vydaly jsme se hledat nějaké náměstí. Tam jsme si daly špagety (těžké dilema) a pak jsme tak různě posedávaly nebo se procházely. Taky ledové kafe jsme si daly a měli tam lepší, jak v Tanvaldě.^^ A bylo to hrozně moc super, drbaly jsme, povídaly si a smály se. A nějak nenacházím slov, protože to se prostě musí zažít :) Jsi prostě úžasná, drahouši. ♥ Vážně by mě nenapadlo, že bych jí ještě mohla o těhle prázdninách vidět a nedokážu si představit, že bysme se měly vidět minimálně za půl roku Oo Musíš si už pořídit ten mikrofon, osobo! XD
Taky na Dessku jsme vzpomínaly, škoda, žes tam nebyla s námi zlato. :(
Prostě jsme to musely zdokumentovat! XD

Zpátky v plné síle.^^

23. srpna 2009 v 22:55 | Lucy |  My Day
Ohromně jsem vyšla ze cviku, víte? A vůbec nevím, jak mám začít, teď ani vlastně co mám psát a před minutou jsem to ještě věděla...
Mám žížu. Máme tu hnusnou chlorovanou vodu, u babči jsem byla zvyklá na jinou... Nikdy nevím, jak mám vlastně výraz "babči" psát, jestli s tvrdým, nebo s měkkým... XD
Já jsem se toho vlastně dneska už napsala tolik, že už melu z posledních. Jeden dopis a tři pohledy s tím, že jsem další dopis měla napsaný dopředu, aneb vyřizování mojí obvyklé korespondence. Je příjemné podívat se na tu kupičku dopisů, které se mi tu hromadí. Méňě příjemné jsou moje večerní návštěvy schránky (sice nám visí před vchodem), ale stejně se vždycky hrozně bojím. Strach je vlastně můj obvyklý stav. XD Myslím, že kdybych začala koukat na horrory, musela bych pak vyhledat psychologa. XD Mám panickou hrůzu ze všeho, co má co dočinění s nadpřirozenem a hmyzem. XD
Ale jinam - mám staronovou úchylku, víte? Je úžasný. Je k spapání. Je to Liberečák. Chci na něj do divadla (a nevím, kde hraje, kromě Národního XD). A chci co nejvíc jeho filmů, ale kde je vzít a nekrást? Chci mít video s ním pod článkem (a budu, haha XD)...
A taky jednu starou úchylku, mojí úžasnou chlupatou kuličku, co mi věčně okusuje prsty. XD Brouček. Asi ve mě probudí masochistku, protože se nad ním můžu rozplynout i když pořádně kousne. XD Moureček.♥
Těšíte se do školy? Já zjistila, že vážně ne, i když jsem se tam těšila ještě dřív, než začaly prázdniny. XD To je ta vidina práce (a moje obavy byly samozřejmě opodstatnělé) XD A teď tam nechci, vážně ne. Jediné, na co se těším, je až nadepíšu sešity (úchylka číslo x na školní potřeby XD). Ale ty kretény tam nechci ani vidět a taky nechci ani vidět, jak to dopadne se sezením... Oo Ani ty předměty nechci vidět (i když se trošku těším na angličtinu, ač mě zase bude utiskovat a schválně skoro nevyvolávat s dobrým úmyslem naučit to ty, co to neumí a proč dělat radost někomu, kdo to ví XD), ne, všechno jsou to kraviny, absolutně nechápu, proč jsem tam lezla a závidím gymplákům stejně, jako před rokem.
A víte co? Brzičko (s největší pravděpodobností) uvidím Pansušku, ač to pořád není na sto procent. Je tu někde poblíž na dovče s rodinou a hodlá se od nich na den odpojit.... :) Nenapadlo by mě, že se na mě štěstí usměje a ještě k tomu dvakrát za měsíc XD Tenhle týden vůbec bude hrozně super, protože zítra jedeme zase nakupovat, v úterý za Pansuš, ve středu kamsi s babkou a ve čtvrtek do bazénu a do čajovny^^ Ála se trápí odloučením od svého vyvoleného provozovatele čajky, tak jsem jí musela udělat radost XD
No nic, budu končit, to jsem se zase rozkecala XD
Říkáš to těm lidem, Karle? Říkáš jim, aby ty podšálky vraceli? No říkáme jim to pořád...Když jim to říkáme pořád, tak to teda fakticky nechápu. A ty víš Karle, že jim to říkáme, že jim to říkáme od samýho začátku. Dyť já vim. Tak mi teda řekni, proč ty podšálky nevracej? XD

There's nothing else I can say...

8. srpna 2009 v 22:50 | Lucy |  My Day
... než že opravdu nemá smysl něco psát, když sem nikdo nechodí a nikdo to nečte.
Ale já se stejně nebudu vzdávat a budu si psát pro klid duše. I když teď asi vážně nemá cenu něco tady rozjíždět, když tu čtrnáct dní nic nebude. Nebudu dělat takové pošetilosti, jako je pozastavování blogu, prostě tu nic nebude a tečka.
Co bych vám tak řekla. Dneska jsme byly nakupovat... Koupila jsem si botky u Deichmana (víte, jaký je problém sehnat slušné boty velikosti 40? Oo), krásné žabky, u kterých jsem posléze zjistila, že jsou mi malé (a já to tušila, že je to na čtyřicítku nějaké krátké! oO), čelenku a hromadu jídla. XD v Key ef sí nám dali takovou děsně cool krabičku a šly jsme tam vlastně jen v naději, že dostaneme ten balónek, co jsme vídaly všudemožně a pak jsem zjistila, že to dávají jen smradům (diskriminace -.-) V centru jsem se ještě chtěla jít podívat do Terranovy a zjistila jsem, že jí v sobotu odpoledne prostě mají zavřenou... No chápete to, to přece není normální XD A tak jsem dostala takový (dementní) spontánní nápad, že bysme se mohly jít podívat do té čajovny, kterou jsem hledala kvůli srazu s holkama, protože jsem v čajovně ještě nikdy nebyla. No podle mě to bylo katastrofální, ale Ála byla nadšená. XD Hořký čaj nám dali (jestli tam ještě někdy budu muset jít, tak si dám kakao XD), já vsadila na jistotu Earl Greye, Ála si dala nějaký ovocný hnus (vážně nesnáším ovocné čaje). Stejně mám podezření, že to nadšení pocházelo od toho sympatického majitele čajky (měl dlouhé vlasy, divné XD). Na vlak jsme dobíhaly, poněvadž jsem byla přesvědčená, že to stihneme, když půjdeme rychle a trošku jsem se přepočítala... XD Ještě jsme měly minutu, když jsme doběhly k vlakovým dveřím a já myslela, že vyplivnu plíce. XD
Cestou už jsem skoro spala, když zavolala babička.. "Kde jsi? Ve vlaku. A kde je máma? Jak to mám asi vědět, když jsem ve vlaku..?" XD
A když jsme dojely domů, na krásném tanvaldském nádraží s růžovoučkou fasádou mě čekalo nejkrásnější překvapení dne ♥ XD
A víte co? Čtu mangu. Nikdy mě nenapadlo, že takhle skončím.. XD Ale ten Ludwig je vážně super.. XD
A protože se mi nechce hledat žádný obrázek, ilustrujem to nějakou naší moc uměleckou fotkou XD
Btw : Víte co? Miluju Sebastiana z Little Mermaid... XD Disneyovky na Youtubu rulez...

Líně se táhnoucí odpoledne

6. srpna 2009 v 15:48 | Lucy |  My Day
Tak nevím, co se mi vlastně chce, jestli jít ven, když tam sluníčko tak krásně sluní, ohřeje nohy, když zjistíte, že vám ty šaty už jsou poněkud kratší, ale je vám to jedno, protože jdete jenom do sámošky kousek od baráku. To byste ovšem nemohli někoho potkat a dělat s ním kolečka kolem Tanvaldu (s dvoulitrovou Kofolou v ruce, budu mít svaly XD). Jestli tam ovšem jít znova, toť otázka.. Musela bych jít sama... A vůbec, nechce se mi. XD Aluš si někde užívá (Na Moravě? Nebo jsou to Jižní Čechy?) s dědouškem, který málem prozradil naši lásku.. XD Je to moudrý pán v letech a vzkazuje mi, abych brala antikoncepci, haha. XD
Vážně bych se někdy chtěla podívat do Hodonína, protože to, co jsem viděla na fotkách, bylo moc. XD No jo "NikuSHka", stará drbna. XD Ale stejně jí mám ráda. XD A víte co? Ona mě donutila číst Mangu (dělala jsem to jen z dobroty srdce XD)... Nebylo to špatné, ale stejně je to Manga. A mohli by tam přitvrdit XDD
Achich, jsem tady do pondělka a pak čtrnáct dní u babči, řekne mi někdo, jak tam tak dlouho přežiju... Prodloužený víkend budiž, ale po čtrnácti dnech se s babčou vážně zabijem. Týden tam ještě bude matka, což bude vůbec veselé... A zase se nevyspim, protože ta sobkyně se bude dívat na televizi do čtyř do rána a při tom se prostě nedá spát... -.-
A na poslední týden mě tady máte jak na koni. A od září chci začít zase pořádně psát a chci taky přestat flákat úkoly na ho, jako jsem je flákala letos (ale tak aspoň jsem nepropadla, že ano ^^). Hraní se ode mě stejně už nedá očekávat, co si budeme namlouvat. XD
No jo to je keců a skutek utek, už to vidím. Btw jsou to dva dny, co jsem holky viděla a už bych je chtěla vidět zase... Ach jo, proč musí ty trubky bydlet tak daleko? Proč všichni, s kterýma bych se nejradši viděla, bydlíte tak daleko?

O tom, jak mi po roce přijela moje děvčata...♥.♥

4. srpna 2009 v 19:28 | Lucy |  My Day
Tak tu tak sedím u pc a přemýšlím, jak to bude dlouho trvat, než se zase někde potkáme. Ano, konečně jsem se dočkala a přesně po roce jsem znovu uviděla Dessku a prvně v životě (po roce) jsem uviděla Pansuš. Úžasné! Obě dvě.
Brzo ráno v půl osmé jsem se vyštrachala z pelechu a hodinu jela do Liberce (hodinu oproti Dessčiným dvanácti oO), kde jsem zjistila, že jsem podcenila počasí, když jsem si vyrazila ve slabých třičtvrťákách a třičtvtě hodiny jsem se tam klepala zimou a navíc jsem netušila, na jakouže kolej a nástupiště přijede vlak z Pardubic. V informacích mi paradoxně žádné informace nepodali, že prý musím poslouchat rozhlas.
Konečně jsem to doklepala do devíti padesáti osmi a pátrala po lidech vystupujících z vlaku (dokonce jsem viděla i jednoho divně divného hoczáka). Holky se mě rozhodly trápit - a nešlo jim to, haha XD Pansuš jsem málem neviděla a pak se z vlaku vyvalila Desska. XD
Tak jsme chvíli seděly na náměstí a pak jsme se vydaly hledat pizzerku. Já tam totiž nikdy nebyla a jen jsem jí našla na mapách.cz. XD Tak jsme s Dess tak dlouho machrovaly s mapou, až to Pans asi nevydžela a zeptala se kolemjdoucích.. XD
Dali nám pěknou nálož a já to do sebe už vážně nemohla natlačit. Seděly jsme tam hodně dlouho a servírka (ještě nějaké přáníčko?) z nás už asi taky byla pěkně na nervy. XD
Pak jsme si zase šly sednout na to náměstí a fotily se - následovaly nákupy v Céáčku a Gate (Mimochodem Pans, ty šaty s tygřím potiskem by ti stejně sekly XDD)... Dostala jsem takový těžce nepraktický nápad, že bysme si všechny mohly koupit nějakou jednu stejnou věc, abysme si pak na sebe vzpoměly, když si ji vezmeme... Tak jsme zapluly do NY a nebyly sto se na něčem shodnout. Kalhotky by byly vážně super nápad, jen kdyby jedny nestály stovku. XD Pak jsme na poslední chvíli objevily takové těžce infantilní sponečky s puntíky (Desska se obětovala a vzala si oranžovou XD). Myslím, že jí vážně budu nosit. XD
U vlaku byla velká objímačka a já jsem objevila svou skrytou (noo, i když...) sentimentalitu, protože se mi pořád zalejvaly oči a pak jsem se tu půl hodinu, co jsme čekaly na vlak musela vzpamatovávat.. :)
A zjistila jsem jak hrozně pomíjivý je čas a jak těch pouhých šest hodin rychle uteklo... Ale stejně jsem hrozně ráda, že jsem vás viděla... A byly jste stejně úžasné, jak jsem stejně věděla už dávno předtím - Dess, s kterou prostě musí mít každý rád a nevíte s ní, co je to trapné mlčení mezi hovorem a Pans, která má v sobě prostě něco mimořádného a celkově je hrozně super. (Má zvonivý smích a krásně ostravskou mluvu.. XD)
A víte na co jsme s Pans přišly? Že z nás tří je stejně nejúchylnější Dess, protože ona se sice chová jako neviňátko, ale uvnitř ní se skrývá duše pravého úchyla. XD Protože my o tom s Pans jenom kecáme, zato Desska je ten činitel.. XD
A prý, že jsem roztomilá! Podle mě je to jen mylné zdání díky dětinskému tričku s žábou, botám s duhovými srdíčky a slintáním nad žabkami s motýlky (želbohu) malé velikosti. XD
A byla to vážně prdel, víte? "Ty jo, ta radnice vypadá ze zadu stejně, jako ze předu... Ale tohle JE předek..." XDD
No nic, už budu končit, protože tyhle romány beztak nebude nikdo číst... XD
Speciálně pro Lvíka : Pansuš, já a Dess.. XD

“Life is a train of moods like a string of beads; and as we pass through them they prove to be many colored lenses, which paint the world their own hue, and each shows us only what lies in its own focus.” - Ralph Waldo Emerson

2. srpna 2009 v 19:43 | Lucy |  My Day
Pátek byl zvláštní den. Naposled do práce - naposled jet vlakem do Jablonce, naposled obcházet vlak a projít postranní cestou směrem k hospodě. Mělo by mi to připadat osvobozující - a taky připadalo, na jednu stranu. Jenže na tu druhou stranu to byla poslední oficiální šance. Poslední šance, která i kdyby se uskutečnila, nebyla by mi k ničemu, jen by mi udělala radost a pak zamotala hlavu. Ach jo.
Teď už z toho zbyly jenom prázdné řeči o tom, jak půjdeme na nádraží a budeme šmírovat... To bych tady ale Ála musela být a nejezdit někam do tramtárie...-.-
V sobotu jsme byly na Jizeře - letos to bylo prvně, co jsem se byla někde koupat. Na Jizeře je příjemné to, že když si uděláte delší procházku, nikdo vás neočumuje a jste tam sami. Ačkoliv přehlídka nahatých koz a prdelí je tam slušná.. XD My samozřejmě néé.. XD
V úterý mi už konečně přijedou moje děvčata ♥ Jsem zvědavá, co budeme v tom Liberci dělat, ale tak hlavně, že tady budou... :)
Uuuu! Takhle na nás pískali (jistěže na nás, vůbec si tam nehráli fotbal XD) krásní větnamci z HG - Já mám hrozně sexy hrabání se ve vlasech a Ála se zase strašně smyslně drbne na nose... XD