Duben 2009

Nicolas Winton - Síla lidskosti

30. dubna 2009 v 13:08 | Lucy |  Filmy

Nebudu Vám tu vyprávět, kdo byl Nicolas Winton a co všechno dokázal, protože to asi víte a pokud to nevíte, stačí si najet na Wiki, že ano.
19.května mu bude neuvěřitelných sto let, což je možná odměna osudu za jeho plodný život, za všechno co udělal. Je to jediný film nebo dokument, který mě dokázal dojmout (nepočítáme-li americké dojáky typu Zelené míle) a myslím, že jsem se za to dojetí vůbec neměla důvod stydět.
Nechápu - nikdy v životě by mě nenapadlo udělat to, co udělal on. A všechny jeho činy potvrzují, že všechno jde, když se chce. Je to prostě neuvěřitelné.
Pan Winton je teda nejušlechtilejší člověk, o kterém jsem kdy slyšela. Tenhle dokument doporučuju sehnat, pokud jste neviděli - nebo je dost možné, že se dostane i na vaší školu. Jeho dramaturg s ním totiž objíždí školy v rámci projektu Loterie života.
A právě autoři dokumentu právě sbírají podpisy na petici, která by navrhla Nicolase Wintona na Nobelovu cenu míru. Nezbývá, než se podepsat a držet palce.

Lucy má narozeniny, my máme přání jediný - štěstí zdráááví, štěstí zdrááví, hlavně to zdraví. ^^

28. dubna 2009 v 21:59 | Lucy |  My Day
Tak. a je to. Jsem stará a už mi to nikdo neodpáře. XD Ale nějak se mi to teď nechce řešit. Jsem ve stavu blaženě vyrovnaném a nepřítomně si pohrávám s přívěškem od Áluš, když zrovna nepíšu. XD Pokecala jsem si s Pansuš, Dess mi popřála pětkrát za sebou, zahrála si PS, celý den jsem se válela v posteli s knížkou, protože jsem umírala na záda. Co mi vlastně chybí?
Nebudu se chlubit, co jsem dostala k narozeninám, protože to už asi všichni víte. Hlavně tu Anglii. Pak něco stříbrného na krk od máti a barvy do tiskárny (absurdní, že, když je to jenom pro Štěpánovou na její stupidní seminárky...XD), gerberu v květináči (matka si velice ale velice naivně myslí, že mi to do týdne nechcípne, při mé péči...XD), čokoládu, penízky a co dostanu od holek ještě nevím... XD Tse a prý mám čekat až do příštího týdne... XD
Zítra píšeme z němčiny a já to absolutně neumím... Nevím co tam bude... A je mi to tak nějak jedno. Ano, asi to nebude blažený stav, spíš flegmatický.
A proč bych se vlastně měla nutit do dlouhých článků, když nevím, co mám psát, tak jako kdysi a psala bych je dlouhé jenom z principu? Přihlásila jsem se na ajsko, poněvadž tam budu mít ty super balónky. Tak toho jdu na poslední dvě hodiny využít... :)

Skuhrající čtyřicátnice zuřivě na sebe plácající DNAge v šedém víru každodenního života.

26. dubna 2009 v 21:27 | Lucy |  My Day
Blíží se to závratnou rychlostí. Surově a nezadržitelně. Ta hrůzná cifra každou vteřinou víc roztahuje svůj zlověstný úšklebek, protože jí dělá radost, že mě víc a víc okrádá a dětství a přibližuje mě ke každodenní šedi. Chce ze mě udělat loutku. Chce mi vzít dětství, mládí... Asociace. Stejný pocit jsem totiž (a nevymýšlím si, asi jsem vždycky byla tak trošku filosof Oo) měla 1.září 1999. Tenkrát mi bylo šest let a měla jsem prvně nastoupit do školy. Neměla jsem ještě takové problémy jako bych měla dnes - dnes by mi nejvíc vadilo, že tam vůbec nikoho neznám a měla bych se vrhnout do jámy lvové. Vidím to úplně jako dnes - venku bylo ještě slunečno - asi babí léto. Měli jsme tenkrát oranžové stahovací rolety. Pravděpodobně byly účinné, ale kolem jejich okrajů stejně pronikaly sluneční paprsky a celkově byl pokoj zbarven do oranžovohněda. Ne nábytek. To prostě to světlo... Já jsem seděla na posteli a řekla si, že to té školy nechci, protože tím skončí moje dětství. Nevím, jak mě to tenkrát napadlo a samozřejmě to bylo absurdní, protože dítětem jsem byla ještě dlouho po tom. Ale určitě pro mě nastoupit do školy znamenalo něco jako zlom - a to tak silný, že si ten pocit, který jsem měla před deseti lety, dokážu vybavit doteď.
Všímáte se, že říkám před deseti lety? Já se s tím asi začínám smiřovat. No co jiného taky nadělám, že ano. Asi těžko bych uplatnila svůj plán, kdy jsem si řekla, že tu šetnáctku prostě neuznám a vsugeruju si patnáctku, za kterou se budu vydávat i pro ostatní. Z čehož vyplývá, že jsem asi ztratila i notnou dávku svého realismu a stává se ze mě debil.
Asi se chovám jako čtyřicátnice, která počítá každou svou vrásku a má panickou hrůzu ze stárnutí. A zveličuju. Já si plně uvědomuju, že zveličuju, ale prostě to tak je. Nevím, proč zveličuju právě teď, když šestnáctka narozdíl od šestky žádný velký zlom neznamená.

Psychologické tahy devastující psychiku nekterých-

23. dubna 2009 v 18:11 | Lucy |  My Day

Proč mě praštilo do očí, jak hrozně neosobní je poslední dobou psaní sem? Ne, že bych toho nenapovídala do detailů až moc, spíš tu o tom ví hrozně moc lidí, které znám z reálného života nebo aspoň hodně dobře. Já se moc ráda nimrám v pocitech, když jsou moje, to jste si možná už i stačili všimnout. A taky si všímám, že je to tu poslední dobou úplně o ničem a vůbec se nedivím, jak rapidně se snížilo to kdysi dávno akční komentování. Já už si zase stěžuju, že? A to mi v jednom kvízu na facebooku vyšlo, že si nikdy nahlas nestěžuju... Ach jaká to kravina...
Docela by mě zajímalo, co že mě to naladilo na filosofické vlny. Možná ta dnešní filosofie, která ve skutečnosti ani nebyla tak filosofií, jako psychologií. Učitelka přišla s nápadem, že si uděláme jakousi "třídní diagnostiku", či jak to nazývala. Je docela dost možné, že to říkám špatně. Ale k věci - bylo to něco jako celotřídní anonymní test (i když co si budeme povídat, kdeže je po třičtvrtě roku anonymita písma). A mě vlastně vůbec nevadí. že by učitelka věděla, že to píšu já. Spíš bych nechtěla, aby to viděli ostatní. Asi bych se měla cítit mírně provinile... Já nebo oni.
Kladla nám otázky typu "s kým bys nejradši ztroskotala na pustém ostrově" nebo třeba "s kým bys sama nevydržela v jedné místnosti". Bylo jich cirka deset a na druhou stranu papíru jsme měli načrtnout takový strom rozdělený do tří částí, do kterých jsem podle vzdálenosti od kmene (sebe sama) měli vypsat spolužáky podle toho, jaký k nim máme vztah. Asi to bylo ubohé a taky uboze očekavatelné, ale já většinu lidí měla v té nejvzdálenější části. Možná bych se měla pochválit za to, že jsem dala dohromady pět lidí v nejbližší části.
A koho si myslíte, že všichni napsali, když učitelka položila tu odpornou otázku "Koho považujete za největšího šprta". Přijde mi to odporné a věděla bych o větších. Já se učím jenom na písemky a to ani zdaleka ne na všechny. Asi bych měla být ukřivděná. A nebo zvyklá.
Ale já je taky nemám ráda. Nemám je ráda, jak jsem určitě už hodněkrát zmiňovala. Je to tlupa dementů a přemýšlím, o co bych to postavení ve společnosti měla snažší, kdybych byla na gymplu. Tam bych sice byla za debila, ale je generacemi zkušeností dokázáno, že debilové to v kolektivu mají mnohem snažší než inteligenti.

Den Země

22. dubna 2009 v 17:48 | Lucy |  Píšu, píšeš, píšeme
Den 22. dubna vstoupil (nebo spíš měl by vstoupit) do podvědomí lidí jako Den Země. Jak vyplývá z názvu, spočívá v ekologii a má lidi ponoukat k tomu, aby udělali něco správného pro naše životní prostředí (což ovšem neznamená, že by to neměli dělat i po zbytek roku).
Den země oficiálně vznikl teprve nedávno. Roku 1969 uskutečnil John McConell svou tužbu a zavedl první ekologicky zaměřený svátek. Slavnost se prvně uskutečnila v San Francisku a nedlouho nato vznikla i vlajka (viz pod článkem). Cílem bylo hledat nové obnovitelné zdroje, recyklovat odpadky a zvýšit elektrickou účinnost.
Den Země si mezi ekologickými aktivisty a lidmi, kteří mají rádi přírodu a není jim jedno, v čem budou žít, udržel popularitu až dodnes.

Tajemství úspěchu je - mlčet o tom, co nevíte. - Voltaire

21. dubna 2009 v 19:41 | Lucy |  My Day
Uh. To je vždycky nejhorší, jak začít... Využila jsem okamžiku, kdy mě nic nedrží na FB, PS se mi hrát nechce a úkoly na HO mám teď nehotové jen dva, tak co se s tím budu srát, že ano. XD
A já vlastně nevím, o čem bych psala. Je poměrně problém psát o zážitcích ze života, když jsem lemra, co nepíše denně a nemám na co navazovat... A protože jsem opravdu hrozně líná lemra, nejspíš to vezmu v bodech. XD
  • Jsou tu tací, co se za poslední půlrok hrozně změnili a začali mi lízt na nervy (proč žiju v domnění, že jsme na pololetí? XD). Což je asi škoda, protože to bylo několik let... Což teda vlastně není nikterak aktuální. XD
  • Pokud všechno klapne, mám konečně důvod těšit se na léto. ♥
  • Ála je šílená. XD
  • Už jsem se smířila s faktem, že ten Rozbřesk prostě nikdy nepřijde. XD
  • Až budu velká, určitě budu mít Maguára. XD
  • Asi bych místo tohohle článku měla psát seminárku do ekonomiky.
  • Ale vůbec se mi nechce. XD
  • Minulý týden bylo tak krásně, ale teď to nějak polevilo Oo
  • Dneska jsem si koupila Redbull a asi se na tom stávám závislá, protože to nemělo vůbec žádné účinky. XD
  • Vypadám opravdu jako sud, protože se pořád něčím cpu. XD
  • Prý běhám jako debil, ale já si jaksi nevšimla. XD
  • Zítra píšeme ze zboží a já to vůbec neumím. XD
A už mě to nebaví. Stejně budete rádi, že to není tak dlouhé, jako obvykle... :) Takže se loučím a zas někdy příště.

O všeobecném přehledu

19. dubna 2009 v 18:10 | Lucy |  My Opinions
Často se říká, že vzdělaný člověk je ten, který má všeobecný přehled. Jenže co se vlastně za tím vzletným pojmem skrývá? Musí sledovat zprávy, aby se dozvídal, kde havaroval jaký kamion a který politik byl odvolán z funkce? Číst bulvární plátky, aby se dozvídal, že tahle herečka opustila manžela a jiná si zase za pěknou sumu nechala naoperovat nové implantáty? Poslouchat nezáživné řeči o tom, že sousedka skončila na psychiatrii?
Dá se pak člověk s takovýmto všeobecným přehledem pokládat za vzdělaného? Podle mě teda rozhodně ne - ne jen proto, že by tohle všechno dělal.
Byla jsem nazvána pitomou, flegmatickou osobou, naprosto nepoužitelnou k nějakému hovoru. Dle některých se vůbec nepředpokládá, že bych byla v budoucnosti schopná fungovat na naší planetě, ale mám se rovnou odstěhovat na Mars. No uznejte, logicky jsem hloupá, když nevím, že tahle zpěvačka má nové kozy.
Myslím, že takovéhle řeči můžou mt zhoubný vliv na lidskou psychiku. Na tu mojí labilní a urážlivou určitě ano. ve skutečnosti jsem hluboce dotčená a ač bych si to vlastně vůbec neměla brát, všichní víme, že stejně budu.
A jak bych to asi měla zakončit? Možná doporučit budoucím rodičům a podobným individuím, aby děcka již v ranném věku nutili sledovat drby, nebo jim za pár let nato pláchnou na Mars. :)

Exkurze do skláren

15. dubna 2009 v 22:04 | Lucy |  Photos
No to si asi dokážete představit, jak těžce to bylo zajímavé... XD
Mimo sklo tam bylo ještě jakési ski muzeum.^^ Tohle je jediná fotka, která se mi jakžtakž líbí... XD S Áďou.
↓CČ

Spring is here layout

14. dubna 2009 v 22:14 | Lucy |  Design
Není to žádná sláva, ale není to taky nejhorší, to mi věřte, protože těch mých pokusů už bylo nespočet. XD Líbí se mi barvičky, líbí se mi obrázek... A nechci slyšet kritiku. XD

I'd give it all up but I'm takin' back my love...

14. dubna 2009 v 20:59 | Lucy |  My Day
Já se hrozně moc stydím, že to tu poslední dobou tak zanedbávám, ale co se dá dělat, prostě si nedokážu vytěsnit půl hodinku, abych sem něco sepsala. Vzpomínáte si, jak jsem v článku psala, jak se za ty dva roky moje články prodloužily? A že nechci ani vidět, jak to bude vypadat za pár let? Teď začínám silně pochybovat, že za pár let budou ty články delší, protože začínám silně pochybovat, že za pár let ty články vůbec budou. Ale nebudeme se přece oddávat takovýmto pesimistickým nápadům, mrů...
Vytáhla jsem cd Afi a překvapuje, že jsem ještě stále s to s nimi zpívat, pořád si pamatuju ty texty. Ach, kdybych si takhle dlouho, jako texty, pamatovala třeba německá slovíčka nebo ty ekonomické píčoviny, to by byla vážně věc. XD
Přežila jsem Velikonoce, i když jsem značně znechucená, jen si na ně vzpomenu. Nejzáhadnější na tom je to, že absolutně nemám důvod. XD Nic zásadního se mi nestalo, prostě normální Velikonoce a neznechucuje mě na tom ani tak ta podstata Velikonoc, jako... Jako... Co mě na tom znechucuje buď opravdu nevím, nebo si to odmítám přiznat. XD
Možná to, že byl Pragáč a já trčela u babky, ale s tím už teď asi fakt nic nenadělám. Chci zase a prvně vidět holky moje. -.- A začínám silně pochybovat, že se toho vůbec dožiju. A jestli se toho dožiju, tak mě mezitím přestanou mít rády. -.-
Zítra jedeme na exkurzi do skláren (asi si dokážete představit, jak děsně moc mě to zajímá XD) a já doufám, že to skončí brzo, protože potom mířím směr Lbc s Nikčou na nákupy. Je až nemožné, že nám to oběma tak krásně vyšlo. Oo Každopádně jestli neseženu něco na sebe, tak se už vážně nechám odstřelit - kalhoty a třičtvrťáky potřebuju, což asi bude smrtelná dávka. XD
A ukradnu Pansuši kabelku, protože jí má opravdu geniální. XD
A už mě to opravdu nebaví, takže pravděpodobně budu končit. Mějte se pěkně. ^^
Btw : pořád musím poslouchat tu novou písničku od Enriqueho. XD
Proč bych kradla z devu, když vyrábíme takové úchvatné fotky samy, že ano. XD

April prepares her green traffic light and the world thinks Go.

6. dubna 2009 v 22:02 | Lucy |  My Day
Chce to nějaký pěkný zelený nebo žlutý jarní design. Lépe řečeno - chtělo by to, ale mě se do něj nechce. Ne, že bych byla vyloženě líná, spíš jde o to, že předem vím, že se mi to nepovede. Poslední dobou mi designování prostě nejde, i když se třeba stavím na hlavu. A bude to tím, že se prostě snažím o něco, na co nemám.
Sledujete, jak počasí vyslyšelo naše prosby? Není tam prostě krásně? V pátek a v sobotu bylo obvzlášť a to až do té míry, že to zarytého PCmila vytáhlo z brlohu ven. Nevídané.
Lvikovy narozeniny mi připoměly, jak odporně blízko jsou ty moje. Stejně se absolutně nemám na co těšit a ještě mi přibude cifra na věku. Chci si nechat svých krásných patnáct. Není to tak dávno, co jsem si na patnáct stěžovala, ale teď mám neodbytný pocit, že si je prostě musím udržet zuby nehty. Já je prostě nedám. Já tam tu ošklivou šestku nechci!
A za pár dní nám začínají velikonoční prázdniny. Tradičně tu nebudu (k nelibosti některých pomlázek, které už si na mou drahou sedínku brousily proutky XD). Nesnáším Velikonoce a jediná příjemná věc je na na nich příchod jara, mláďátka a ty barvy - ale velikonoční pondělí je neuvěřitelně dementní a bezduchý zvyk. Fuj. A ještě mě pak nutí vstávat tak na osmou, kdy se přiženou první koledníci. Žerou nám naše vajíčka, na které ještě musíme kupovat šablony, chlastají nám naše kořalky a ještě nás za to zmlátí! XD
Moje závislost na FB nepolevuje, možná až roste. Moje závislost na ajsku tak nějak polevila úplně. Dneska jsem napsala nejdelší úkol na HO v dějinách mých úkolů.^^
To mi připomíná, že jsem pořád ještě nenapsala ani řádku té mojí povídky - teď nemyslím tu archeologickou, protože tu už jsem stejně dávno zapomněla a ujistila jsem se v tom, že by mě nebavila. Mám na mysli tu druhou, na první pohled nezajímavou a je dost možné, že by byla nezajímavá i na druhý a třetí. Často mě před spaním napadají různé verze, protože tu původní vždycky zapomenu. Máme tu jen základ - dědouška, co na verandě svého ranče vzpomíná na svůj život. A pořád si nejsem jistá, co se mu stane, ale nejnovější verze byla, že potká někoho strašně zvláštího, jež poznamená jeho život.
Pořád ještě čtu toho Exuperyho a strašně dlouho mi to trvá, protože ta knížka často vyžaduje větší soustředění. Už jsem si kolikrát říkala, že toho nechám. Ale ne, zatvrzela jsem se, že ji prostě dočtu a hotovo. A až jí dočtu, jsem opravdu zvědavá, jak jí budu vypisovat, když je tam tak málo děje. XD
Jinak poslední dobou shledávám, že vyžaduju čím dál tím méně společnosti a že mě otravuje, když za mnou někdo mimo školu přijde. Můžu jen doufat, že tohle distancování od ostatních je jen přechodný stav... Oo
Ve škole je v poslední době docela sranda, hlavně když Ála balí Pepču. XDD
A jinak bych řekla, že už asi budu končit. Bylo to vyčerpávající, ale kdoví jak dlouho zase nenapíšu, takže to máte do "foroty". ^^

England 2009

6. dubna 2009 v 20:33 | Lucy |  Photos
Fotky z Anglie. ^^

1st April 2009

1. dubna 2009 v 23:00 | Lucy |  My Day
Brý večer... Chce se mi spinkat. A nechce se mi psát. Ale já to tu prostě nechci zanedbat. I když bychom mohli polemizovat nad tím, co je lepší, jestli psát takovéhle pindy nebo nepsat vůbec. XD Vy byste si asi v duchu řekli nepsat vůbec, protože kdo má takovéhle pindy číst, že? XD Ani bych se vám nedivila.
Tak co jsem dneska dělala. Večer jsem byla s holkama, Matesem a Otou v Grandu na pizze. Nacpala jsem do sebe velký havaj a pak mi bylo hrozně blbě. XD Pak jsme se šli ještě projít a bylo to celkem fajn. S Matesem je teď fakt prdel, to bych od něj nečekala. XD
Teď pořád hraju Pet Society na FB. Je to taková kravina, takový stupidní časožrout, přesto jsem se na tom v rekordním čase stala závislou. Nestíhám pořádně nic ostatního, na ajsku se neukážu jak je rok dlouhý a s úkoly na HO jsem pohla tak akorát tak, že jsem si šktla mudlovské léčitelství, protože se mi nechtěl dělat úkol. XD Teď mám černé svědomí, protože mám jen sedm předmětů, chápete to. XD Asi si to znova zapíšu. Jen jsem zvědavá, kdy budu dělat ty úkoly, jestli to se mnou takhle půjde dál. Ale zatím jsem úplně nepropadla, protože si stále uvědomuju, že je to kravina.. XD
Ve škole je nuda a v pondělí (aspoň myslím Oo) píšeme velkou písemku z matiky. Ach to bude veselé, protože tuhle látku absolutně nechápu. XD
A ještě stále nepřišel Rozbřesk. Divné.
A už opravdu nevím, co bych psala. Píšu hrozně a úplně si to uvědomuju. Jdu spinkat...
Btw : A taky vím, že inteligentnější název už mě opravdu nemohl napadnout XD
Btw2 : S tím jarem už to vypadá slibně! ♥_♥